Mai a Kateřina Adamová Linhartová
Skrze vizuální studie městských holubů se Oksana Sadovenko (ukrajinská umělkyně žijící v Bratislavě) dostává k podstatným tématům ztráty domova, nomádství a hledání vlastní identity.
Na počátku stálo její pátrání po místech, kde holubi přespávají. Tato pomyslná „holubí noclehárna“ se však brzy stala metaforou bezpečného útočiště – po němž v ruinách a skulínách konflikty rozvráceného světa bez ohledu na druhovou rozdílnost toužíme naprosto všichni.
Autorka výrazně pracuje se změnou měřítka: holub se tak hodnotově i z hlediska pozornosti a velikosti přibližuje člověku, nebo – lépe řečeno – člověk získává možnost nahlížet sebe i ostatní z holubí perspektivy. Prostřednictvím této výstavy můžeme zažít něco, co bych se nebála přirovnat k mezidruhové metamorfóze. Možná některé z nás přivede i k tomu, abychom na tyto tvory, opředené mnoha fámami, změnili svůj názor a získali k nim ohleduplnější vztah.
Oksanin expresivní autorský přístup s lehkostí překonává kontextuální i fyzické limity malby – což je do určité míry dáno také její zkušeností se street artovou scénou ukrajinského Kyjeva, k níž se váže i počátek jejího zájmu o životní habitat holubů. Možná právě s tímto je spojený i její spontánně monumentální a přitom materiálově nenáročný způsob práce i odvaha prezentovat svoji tvorbu v kontextu brownfieldů a zbořenišť v rámci Bratislavy.
V současnosti například sní o výstavním prostoru umístěném na stavebním lešení, který by mohl působit přímo na kolemjdoucí. S jejím konceptuálním uvažováním souvisí i vědomí procesuality – tedy možnost zániku díla pod vlivem fyzičálních vlastností materiálu či počasí. Kladla si například otázku, jak by bylo možné malovat na neviditelný podklad, a proto své monumentální pseudo-murály, připravené speciálně pro Pragovka Gallery, vytvořila na netkané průsvitné textilii. Příjemně obohacující je také její pohyb na hranici mezi objektem a malbou, tedy mezi povrchem a prostorovou formou.
Tím se dostává do kontextu hnutí Support/Surface nebo například analytické malby. Obě tato dnes již historická umělecká hnutí – první vzniklé po roce 1968 ve Francii a druhé spojené převážně s Itálií 80. let – přispěla k tomu, aby malba nebyla jen estetickou kategorií, ale také myšlenkovým a emocionálním postojem, který se nebojí vykročit z bezpečného území rámu do prostoru nejen galerií, ale i industriální architektury nebo městských ulic.