Radka Částková a Magdalena Šimurdová
Dystopie, nebo blízká budoucnost? Co kdybyste se dalšího dne probudili z nepokojných snů a shledali, že jste se v posteli proměnili v jakýsi exotický hmyz, který skrze jinou funkčnost těla nemůžete zatím ovládat ani definovat. Vidíte však spoustu změn a jediné, co snad zůstalo původní, jsou vaše myšlenky o sobě a své tělesnosti.
První sólová výstava Tiny Hrevušové s názvem Unexpected Existence (Neočekávaná existence) napovídá, že budeme svědky určité líhně zvláštních a nových existencí, kterými se můžeme stávat nebo se s nimi postupně začít sžívat. Není potřeba neustále rozumově hodnotit a dělat závěry.
Výstava demonstruje podobenství o civilizaci, která se snažila navázat na opomíjené senzuální podstaty – emoce. Postupné vylupování a stávání se v prostoru výstavy umožňuje divákům uvědomit si, jak divoká může být fantazie. S příslibem určitých náznaků biochemických systémů, konstruování nové tělesnosti, evokujících umělé líhně, nám mohou připomínat množství literárních referencí od Aldouse Huxleyho, seriálu Příběh služebnice nebo postapokalyptického H. C. Gigera. Čím se však autorka odlišuje, je její jemná citlivost pro akceptování a toleranci. Ukazuje velmi introvertně, že „být jiný“ neznamená být špatný. Nevytváří temné, vlhké kouty, naopak akceleruje svoji práci skrze jasnou barevnost.
Zvláštní konstelace jednotlivých hybridních soch, někdy konkrétně připomínající něco, co již dávno známe, spojené s dávnověkostí starých kultur nebo s budoucími nastupujícími civilizacemi, které proudí v našich surreálných myslích. Za pomocí různorodých materiálů, jako je keramika, lesklé glazury, textil, teatrálně volí i případnou instalaci výstavy, která se může stát scénou pro performanci. Jemné a pastelové barvy nás však upozorní, že se nemusíme oněch bytostí bát – ba naopak – jsou mírumilovné; jen je potřeba se na ně bedlivě dívat, nechat se jimi hypnotizovat a ponechat si čas na něco, co nás na první pohled může odrazovat, případně ohrožovat. Skrze čas se můžeme naučit pohlížet na nové z jiného, přívětivějšího úhlu, aniž bychom odsuzovali. Nevadí zde množství interpretací či exaktních vysvětlení; právě to verifikuje tajemství a citlivost, kdy divák (pokud se zapojí) transformuje svoji vlastní existenci a také to, s kým se bude chtít ve výstavním prostoru sejít.
Tina Hrevušová (*1998) se pohybuje na pomezí kresby, malby, sochy i instalace. V jejích performancích se všechna tato média společně propojují. Pomocí imaginace se snaží hledat nové způsoby přežití i vnímání světa; konkretizováním našeho nitra připomíná ontologické věci, paradoxně ty, na které v rozmachu materiální společnosti zapomínáme. Pracuje s dekonstruováním lidské identity a vytvářením nové, která se zříká lidské podoby a často se zaměřuje na konkrétní emoce. Tina pracuje prostřednictvím prožitků – na mnohé z jejích děl je třeba nahlížet v kontextu celé její umělecké praxe – navzájem na sebe navazují, odpovídají si, konstruují a dekonstruují se. Jsou zážitkové a často efemérní. Pojímá identitu jako formu energie, která má vlastnost a úkol rozvíjet se a transformovat. Kombinuje věci neviditelné s bijícími do očí, tělesné a nepříjemné s roztomilou estetikou. Inspiruje se životem nelidských organismů, hmyzem, nevědomou myslí, řečí snů, anatomií, pocitem diskomfortu či strachu. Zajímají ji prostory mezi řečí, traumatem, monstrozitou a imaginací jinakosti.