Výstava je vědomou alternativou k dravému soupeření o pozornost, které dnes probíhá v každodenním offline i online prostoru a zároveň je příznačné i pro současnou uměleckou scénu. Autorky se od tohoto tlaku snaží osvobodit a pro svou uměleckou praxi si volí vlastní pravidla – jejich tvorba vychází ze soustředěné práce s materiálem, z haptické zkušenosti a preciznosti řemesla. Sebejistotu nečerpají z vnějšího tlaku, ale z vnitřní stability a bystrého pozorování.
Stanislava se prostřednictvím symbolů, vrstvení a absence dotýká témat moci, strachu a péče. Aleksandrina se ve svých ztišených figurách pohybuje směrem k pokoji, který nechápe jako stav, ale jako orientaci.
Obě však svůj pevný bod nehledají v úniku od světa, ale naopak v pozorném pohledu na lidskou společnost, na neokázalou přirozenost všedního dění a na koloběh růstu a uvadání. Zachytit nit pro ně neznamená útěk, ale rozhodnutí napojit se na skutečný proud života. K tomuto zachycení niti vybízí prostorová instalace i samotné diváctvo. Výstava nic nevysvětluje: naopak vytváří prostor, kde se dá zpomalit, zadržet pohled a naplno prožít přítomný okamžik.
Projekt je realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, hl. m. Prahy, Státního fondu kultury ČR a městské části Praha 9.
