Zveme vás na druhý ročník mezinárodního Festivalu performance Pragicomedionale 2026, který proběhne 11.–12. září v areálu Pragovky. Tématem letošního ročníku jsou Mutual Benefits (vzájemné výhody).
PROGRAM FESTIVALU / 11. 9. 2026
18:00 Obelisco Production
Bewood + Trips
Bewood je performance, při které stojíme na zemi a v půdě, jako bychom byli stromy, jako bychom byli lesem. Zkoušíme provádět chlorofylovou fotosyntézu, vyrábět kyslík a vykonat něco dobrého pro svět.
Trips je performance, při které neseme stromy na ramenou a celým tělem, v naprosté harmonii a provázanosti abychom ukázali, co děláme, jak jednáme a kým jsme.
Přinést do Prahy stromy je úžasná příležitost.
(4 hodiny, Pragovka Gallery a další pražské lokality)
PROGRAM FESTIVALU / 12. 9. 2026
11:30 Zsuzsanna G.Szabó & Edit Rajcsányi
The Codes of Radical Kindness (Propojení: Kódy radikální dobrosrdečnosti)
What if kindness could be made visible?
The Codes of Radical Kindness (Propojení: Kódy radikální dobrosrdečnosti) je interaktivní performance uvedená v Pragovka Gallery. Jako autorská dvojice pracujeme na dvou plochých pletacích strojích umístěných na protilehlých koncích sálu. Po celý den sledujeme okolí – a pokaždé, když jsme svědky projevu dobrosrdečnosti mezi návštěvnictvem, ať už se jedná o pohled, gesto či okamžik vzájemné pozornosti, zakódujeme je do vznikající textilie pomocí předem stanoveného systému pletacích vzorů.
Galerie je živým společenským prostorem. Návštěvnictvo se pohybuje, pozastavuje a vzájemně komunikuje. Performance čerpá ze vztahové energie galerijního sálu a reflektuje ji nazpět. V určitý okamžik během dne je publikum vyzváno k přímé účasti. Kdo chce, může do díla vplést několik řad. Když se ke tkaní připojí ruce účastnictva, pletenina se mění a zaznamenává tak vstup další subjektivity do struktury. Individualita se v kolektivitu nerozpouští. Stává se v ní viditelnou.
Tato performance si dobrosrdečnost neidealizuje ani ji nepovažuje za samozřejmou. Přistupuje k ní jako k praxi, která, jak nám připomíná Erich Fromm, „vyžaduje pokoru, odvahu, víru a disciplínu“. Stejně jako samotné pletení vyžaduje opakování, pozornost a přítomnost.
(10 hodin, Pragovka Gallery)
11:30 Maquis
In 500 Million of Years (Za 500 milionů let)
Umělkyně Maquis (*1999) si průběžně myje ruce ve skleněné míse s roztokem z růžové soli. Recituje a poté opakuje báseň o plynutí času a procesu uzdravování, přičemž do veršů zapojuje improvizované pasáže. Během představení je vedle ní umístěn 65 kg těžký blok ledu, který pomalu taje a symbolizuje proces truchlení a proměnu vzpomínek.
(4 hodiny, Pragovka Permanent Beer Fest)
12:00 Kača Olivová
Selkie na výletě
Selkie jsou mytologické bytosti, tulení mořské panny, které existují v liminálním prostoru mezi mořem a zemí. Divoké, svobodné, tajemné.
Tulení víla Selkie připlula i na Pragovku! Tato Selkie si zachovala něco z povahy tuleně, je hravá, veselá a nenechá se svázat konvencemi nebo očekáváními. Dovádí a trochu provokuje, sdílí svou radost a svobodu. Možná nám povypráví svůj příběh, možná se na chvíli stane i člověkem. Je nebezpečná? To se teprve uvidí.
(30 minut, MaxSpace)
13:00 Viktor Fuček
AI spoločné uvažovanie bude
Performativní projekt „AI spoločné uvažovanie bude“ vytváří živou situaci, v níž se setkávají algoritmus umělé inteligence a intuice, kolektivní inteligence a singularita těla. Výsledná podoba zůstává otevřená, nepředvídatelná a sdílená. Projekt otevírá prostor pro společné uvažování o vztahu mezi lidským tělem a nelidskou inteligencí, o tom, co vzniká v okamžiku, kdy se rozhodování, představivost a pohyb odehrávají ve spolupráci s algoritmem. Nakonec se zamýšlí se nad post-humánní situací a možnými podobami budoucnosti, v níž se hranice mezi lidskou a strojovou inteligencí stávají stále propustnějšími.
(1 hodina, Pragovka Events)
13:30 Nina Sibinská
Hands On Image
Hands On Image je tříhodinová vizuální performance, ve které se obraz emancipuje od hudby a stává se autonomním médiem. Performance funguje jako kritický postoj k současné VJ praxi. V tichosti vzniká nepřetržitý live set založený výhradně na vizuálním vnímání.
Autorka Nina Sibinská v reálném čase manipuluje s vlastními obrazovými materiály pomocí softwaru Resolume Arena. Ponechává volnost živému organickému obrazu, který se nepředvídatelně proměňuje.
Téma projektu se zabývá krizí pozornosti a nesoustředěností v dnešní zrychlené době.
Projekt se zabývá dekonstrukcí obrazu, pracuje bez hudby, bez AI samplů a bez cizích zdrojů, s důrazem na lidskou přítomnost, soustředění a vytrvalost. Projekt vychází ze čtyřiadvacetihodinové performance 24H: hands on image, která byla realizována ve dnech 5.–6. dubna 2026 v prostoru ARCHA+.
(Pragovka MaxSpace, 3 hodiny)
14:00 eri mrtva
odskočit si
Performance odskočit si je opravdu o chcaní. O tom, jak se může tříminutový zážitek proměnit ve světě s nerovným přístupem či potřebou asistence. Performance kromě otevření záchodové kabinky otvírá i otázky pozice lidí s postižením, kteří stojí či sedí na hranici světa zdravého a postiženého.
eri mrtva (on/jeho) je umělec, který se věnuje tématům mocenských nerovností, tělům v prostorech a institucích a (ne)viditelnosti. Zajímá se o témata postižení, kvíření, kultury práce, vzájemné provázanosti i kolektivní zodpovědnosti. Ve své praxi prolíná umění, aktivismus a psaní.
(Pragovka Events, 15 minut)
14:30 Aiman Hassani
Paper Cuts: Mutual Tongues (Říznutí od papíru: Vzájemné jazyky)
Paper Cuts: Mutual Tongues (Říznutí od papíru: Vzájemné jazyky) je výdržová performance odehrávající se v zatemněné galerijní místnosti osvětlené pouze UV světlem. Performer sedí u administrativního stolu a vyplňuje nadrozměrné úřední formuláře pomocí fixů reagujících na UV záření, které pod černým světlem jasně září, zatímco v běžném světle zůstávají neviditelné. Co je napsáno, se vynořuje jako byrokratická tajemství viditelná pouze potmě. Zvuk se postupně vrství prostřednictvím loopů dechu a šeptaného úředního jazyka. Publikum vstupuje do tichého byrokratického prostoru jako svědci pomalého obsesivního procesu značení, stříhání a přeskupování textu. Imigrační dopisy, obecní formuláře a azylové řízení jsou na stole fyzicky rozebírány, přičemž se fragmenty vyměňují a přeskupují do nových významů. Nůžky, papír, lepidlo. Nic se nearchivuje. Zbytky papíru se na konci zametou. Jediným záznamem je to, co si diváctvo odnáší ve svých tělech.
(Pragovka Gallery Atelier, 1 hodina)
16:00 Anastasija Pavić
I Can Move Mountains (Dokážu pohnout horami)
I Can Move Mountains (Dokážu pohnout horami) spojuje živé záznamy obrazů hor podrobených digitální úpravě s mechanismem, který je vytváří – umělkyně tlačí rty a jazyk k displeji telefonu a pomocí nástroje Liquify v aplikaci FaceTune přetváří krajinu. Dílo vychází z fráze: „Pro tebe bych pohnul horou,“ která je projevem mužské oddanosti v rámci heterosexuálních milostných příběhů, a mění ji z příslibu ženě na prohlášení pronesené samotnou ženou. Zatímco archetyp zachránce dlouho utvářel touhu kolem mužské aktivity a ženské pasivity, toto dílo přesouvá aktivitu do těla, jemuž tento jazyk upíral schopnost jednat. Hory symbolizují rozsah emocionální práce, která se od žen očekává – práce, která zůstává z velké části neviditelná a v kulturní představivosti se málokdy počítá jako čin.
(Pragovka Gallery, 20 minut)
16:30 Antonín Brinda
Normální performance
Normální performance pro (ne)normální dobu.
Performance tak normální, až to není normální.
Žádný příběh, žádné téma, žádný kostým – všechno normální.
(venkovní prostor před Pragovka Gallery, 1–3 hodiny)
17:00 Catherine Radosa
Revoluce zlatého hnoje – myšlenky z trůnu
Performance «Revoluce zlatého hnoje – myšlenky z trůnu» je imaginární exkurzí z toalet do kanalizací (do «městských střev» podle slov Victora Huga) a do povodí a dále skrze fragmenty rešerše, jež se postupně mění v utopický příběh. Je ztělesněním vyprávění spojitostí mezi intimní banalitou a ekologickým koloběhem vody a živin, jehož jsme součástí. Z pozice «trůnu» nebo Rodinova «Myslitele» sdílím téma, o kterém se nemluví, a obrazy, na které se nedívá. Nežádoucí, nevkusné a intimní se prolíná do vrstev antropocénu a možností budoucnosti.
(Pragovka Events, 30 minut)
18:00 Darina Alster
Rhizomatico
Skrze projekt Rhizomatico aplikuji pojem rhizom (česky výhonek), definovaný filosoficky jako forma nelineárního myšlení (Deleuze, Guattari – Tisíc plošin), na způsob, jak přežít v dnešní době, která je poměrně náročná na vstřebávání velkého množství skandálních až šokujících informací, ve společnosti, kde se hodnoty většinově obracejí konzervativním směrem, a světa, který se postupně uzavírá a stále více přibližuje k různým typům katastrof. Tak nějak doufáme, že to přežijeme, což je pocit, který patří k pudu zachování života. V kulturní sféře není úplně snadné nepropadat beznaději, každopádně beznaděj je paralyzující stav, který je i v krizích výrazně nepraktický. Proto věnuji značnou pozornost způsobu vnímání, který se dívá do nepojmenovaného prostoru za protiklady (beyond binary). Tento způsob vnímání mně navrací do přítomnosti, kde zjišťují, že v mezerách mezi slovy spočívá síla transformace. Transformační silou je zde míněna postupná přeměna úzkosti na naději, že emoce lze nahlížet jako proces. Naději, že naše cesta, i když se to nezdá, tak někam vede. Že uprostřed ničeho se znovu objeví výhonek, jako když po zimě začnou z černé země rašit první zelené lístky.
(Pragovka, různá místa, 45 minut)
19:00 David Helán & Miloš Šejn
Multiaverso
Helán představí jazykovědomý přednes pro jediného perfoprofesora, kde bude Šejn uvědomen o důležitosti literárních procesů v inteleklektním prostoru, jejich hmotohodnotové směny, jako polohotová forma Milošova pohotového odrazení od bagatelizace světa slohově vyprázdněnými látkami.
Miloš Šejn nachystán je Helánovi opětovat úder nesmyslifikovaným, dopředu neoznámeným, avšak pevně teoreticky podloženým stanoviskem, které by spěšně založilo na pokračující autorskou katarzi, ústící v potenciál konečného rozklížení přetrvávajících zbytků spolupráce.
Stanoven bude konsenzuální bod kokooperace, od kterého poloduet vzájemně zejména si vytrvalým způsobem přiškozuje, kdy vyzrálý stav vzájemného reflektování autorů nově požaduje si, pokročilý stupeň emocionální újmy na diváku, předpokládané jako přetrvávajícím způsobem dlouhodobě páchané.
(Pragovka MaxSpace, 90 minut)
20:30 Lena Valentina Hauth & Jovana Petrovska
Realidead
Je realita iluzí, nebo je iluze realitou? Je nějaký systém skutečný pouze do té doby, dokud v něj všichni věří? V době, kdy se hranice ruší nebo utváří, se setkávají dva lidé a jejich reality se začínají rozplývat.
Koncepce, choreografie, výkon a kostýmy: Lena Valentina Hauth
Spoluautorka konceptu a performance: Jovana Petrovska
Hudba: Marius Houschyar
(Pragovka Events, 30 minut)
21:30
Pásmo krátkých filmů
(Pragovka Maxspace, 1 hodina)
Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, hl. m. Prahy, městské části Praha 9 a Nadace Život umělce.
MINULÉ ROČNÍKY
Festival performance Pragicomedionale 2025
