Radka Částková a Magdalena Šimurdová
Heuristický algoritmus je postup či metoda řešení problémů, která je založena na rychlém nalezení přibližného řešení, i když nemusí být zaručeno, že toto řešení bude nejlepší možné. Tato metoda je často využívána v situacích, kdy je problém příliš složitý na to, aby byl vyřešen exaktním, optimalizovaným algoritmem.
Příkladem heuristického algoritmu může být tzv. algoritmus bloudícího obchodního cestujícího (anglicky „Travelling Salesman Problem“ – TSP). Cílem je najít nejkratší možnou cestu, která protne všechna města v dané množině a vrátí se zpět do města výchozího. Tento úkol je známý svou NP-těžkostí, což znamená, že nemá známý efektivní algoritmus pro nalezení optimálního řešení v polynomiálním čase.
Zastoupení umělci – František Dvořák, Mário Birmon, JaZoN Frings, Michal Pustějovský a hostující skupina Gufrau – spojují své síly v komplexní skupinové výstavě Heuristický algoritmus, která zkoumá metodou neobvyklých řešení zdrojový kód, který pohání současnou ekonomiku, energetické i lidské zdroje, ustálené vzorce vnímání, panspermii lidského ega, zeměžluč. Vizuální jazyk výstavy není dogmaticky kritický. Společným jmenovatelem je novomediální forma křížená s lehkostí a úměrnou nadsázkou, která přiměřeně zavlažuje mnohdy těžkotonážní náměty, přičemž každý z tvůrců přináší unikátní pohled na současnost prostřednictvím svého vlastního uměleckého jazyka.
František Dvořák (1986), absolvent ateliéru sochařství na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni, zrcadlí své osobní prožitky pomocí vizuální zahlcenosti, nespoutané estetiky i odvážného prostorového zásahu. V sochařské práci často využívá současné technologie (3D skener, 3D tisk) a specifickou barevnost, inspirovanou paletou syntetických barev SU2013. Jeho systematicky konstruovaná díla kombinují autorský tvůrčí přístup s prvky ready-made, čímž vytváří vizuální chaos s hlubokým osobním významem. Dvořákovy práce jsou jakousi mentální mozaikou emocionálních a intelektuálních zážitků, které diváka vtahují do autorova intimního prostoru s šifrovanými zprávami o konkrétních zážitcích. V případě výstavy narušuje prostor rozměrnou site-specific instalací, která je poplatná jeho předchozímu uvažování. Mário Birmon (1983), absolvent grafiky na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, na výstavě prezentuje sérii prací, které pečlivě mapují a dokumentují dopady globalizace založené na mobilitě tržních komodit. Fascinuje ho estetika přírodních katastrof a destrukce, jež vzniká v důsledku neustálé akcelerace, nárůstu potřeb a závislosti na zdrojích.
Birmon využívá prefabrikované objekty, jimž propůjčuje nový kontext a souvislosti, vytvářející tak poutavé vyprávění o proměnách naší společnosti. Na výstavě je zastoupen mimo jiné objektem Heat 4 Speed, který je založený na principu Galileova teploměru naplněného surovým olejem a naftou. Ropu autor nasbíral v Ekvádoru v provincii Lago Agrio, kde probíhají rozsáhlé úniky z ropovodů a hromadí se neuklizené skládky odpadu z ropného průmyslu, zejména v oblastech, kde dříve působila společnost Texaco. Tato lokalita symbolizuje devastující lidské chování v amazonském deštném pralese, který je považován za největší bohatství planety, ale je postižen lidskou touhou po růstu. Za pozornost stojí také série fotografií Carbonis. Topografická dokumentace (studie) artefaktů, které vznikly smícháním ledu a sněhu s výfukovými plyny automobilů, nečistotami a prachem ze silnic, mapuje objekty mimo sféru zájmu, stejně jako důsledky činnosti společnosti pro jejich vznik.
JaZoN Frings je americko-francouzský umělec, který absolvoval pařížskou Sorbonnu. Ve své tvorbě zkoumá místo jedince ve společenských systémech, které nás obklopují. Záměrně manipuluje s těmito systémy tím, že mění jejich základní cíle produkce a přehodnocuje jejich fungování. JaZoNova tvorba se vymyká snadné kategorizaci tím, že opouští konvenční představy o hotových produktech, přičemž některá díla vznikají donekonečna. Velká část jeho prací existuje jak ve fyzickém, tak ve virtuálním světě; záměrně rozostřuje, kde leží kus umění v uměleckém díle. Vytváří prostor pro diváka, aby přemýšlel o tom, jak jeho vlastní život zapadá, nebo nezapadá do systémů, které tvoří společnost.
Využívá systémy a technologie k tvorbě děl, která lze aktivovat, získat a zažít, jako jsou: regulovaná burza založená na jeho životě, svěřenecké obrazy, existenciální hedgeové fondy, nenumerické peněžní systémy nebo digitální absurdity jako: gifové klony bez mozku, zprávy generované umělou inteligencí, nesmyslné dolování dat a umělá inteligence pro umělou inteligenci.
Na výstavě je zastoupen svým megalomanským projektem osobní burzy JaZoN Ex., na které je spotově zastoupeno více než 320 společností, které reprezentují jeho životní zkušenosti. Společnosti jsou rozděleny do specifických sektorů (umělecké aktivity, denní aktivity, intimní aktivity atd.) a mají kolísavé ceny akcií na základě jeho životních podmínek v reálném čase, s přispěním JaZoNa i spekulací veřejnosti. Konečným výsledkem je živý ekonomický portrét jeho života, archivovaný v databázi s více než 350 000 záznamy za více než 15 let.
Michal Pustějovský (*1984), absolvent ateliéru nová media I na Akademii výtvarných umění v Praze se ve své praxi zaměřuje na oblast abstraktní kvantové teorie a její pravděpodobnosti ve virtuálním a materiální světě. Zobrazuje základní stavební kameny naší časoprostorové reality a vytváří novomediální instalace, v nichž mísí exaktní vědecké uvažování s vizuálně poetickým uměleckým vyjádřením, kterému dominuje cykličnost. Fascinuje ho hliník jako médium zkoumání nuancí technologického vývoje. Na výstavě prezentuje zcela nový cyklus obrazů, který skrze autorskou techniku rotačního leptání odkrývá paradoxní cestu hliníku od vzácné suroviny k základnímu prvku futuristického designu. Hliník se sice, jak někteří pamětníci víme, odstěhoval dávno do Humpolce, avšak i tam podává jasné svědectví o měnícím se paradigmatu naší doby.
Pustějovského práce je svědectvím dynamické souhry viděného a neviděného, historického a futuristického, vědeckého a uměleckého. Prostřednictvím analogových mechanismů a open-source technologií vytváří svůj vlastní mikrosvět, coby simulakrum mnohotvárné povahy našeho vesmíru.
Hostující skupina Gufrau představuje formou záznamu happeningu projekt Percepční bod, který upozorňuje na neschopnost společnosti vymanit se z naučených vzorců vnímání. Výchozím zdrojem akce se stal symbolický percepční bod, který zmiňuje Jaroslav Dušek v jednom kontroverzním rozhovoru. Skupina vytvořila metaforicky jeden společný percepční bod pro celou Prahu a následně jej spustila na Vltavu, aby rozpohyboval a změnil vnímání všem občanům, kterým se jejich percepční bod dávno ukotvil. Jejich přítomnost na výstavě dodává další generační vrstvu k diskusi o současných výzvách a dynamice našeho světa.
Skupina Gufrau vznikla před dvěma lety jako hudební celek, který kombinuje postupy rapu, elektroniky a taneční hudby. Členové umělecké skupiny jsou Jakub Maťko, Vojtěch Pravda a Hugo Wiesner. S projektem percepčního bodu pomáhala Maia Gaydarská a Klára Bělíčková.
Heuristický algoritmus je společnou cestou pěti uměleckých entit, které nám nabízejí nevšední pohled na naši současnost. Epilogem výstavy budiž závěrečné motto: „Hypoteticky neexistují žádné záruky, že jsou jakékoliv naše pohnutky správné, avšak v dané chvíli se jeví jako nejlepší možné.“ Přijměte výzvu a podívejte se na svět očima těch, kdo odhalují heuristické vzorce, jež „de“-formují naši realitu.