Radka Částková a Magdalena Šimurdová
V případě Karímy Al-Mukhtarové je „First Principles“ založený na implementaci tvůrce, vlastní autentické osoby do uměleckého díla. Nejde přitom o plochý, klasický a zautomatizovaný vztah autor–dílo. Jde o zapojení vlastního těla nad rámec jeho běžné funkce, jakožto nástroje vlastní vůle. Nejde jen například o užití vlastních rukou jako nosného média pro znakové poselství v sérii fotografií Inner Feeling, nýbrž také o řemeslný rozměr, který jde často nad rámec běžné invence a osobního nasazení. S tím souvisí místy až intimní vztah k materiálu. Karíma nevnímá materiál jako nositele myšlenky, nejde v klasickém slova smyslu o „médium“. Jde o určitou nutkavou potřebu se materiálu věnovat ve smyslu zkoumání jeho vlastní úlohy, energie.
Z této skutečnosti přirozeně vyvstává faktický význam nebo role, kterou materiál v autorčině tvorbě zastává. Ačkoli je od počátku autorčiny souvislé tvorby v jasném popředí obsahová rovina, myšlenka a její předání směrem k vnímateli, časem se materiál stává více a více rovnocenným. Materiálová podstata, specifické vlastnosti a osobní „jazyk“ materiálu se stávají v mnoha případech součástí obsahové stránky. Do jisté míry je toto podpořeno třetím svébytným elementem Karíminy tvorby, a tím je řemeslo. Fascinace řemeslem, která v některých dílech (Stoly) přechází až do obsesivní roviny. Vztah k řemeslu a jeho široké užití není „jen“ věcí vizuální obliby a rukodělné zručnosti. Řemeslné postupy, které například v případě vrtání tisíců děr jehlovými vrtáky do tenkých tabulek skla vyžadují maximální koncentraci, zklidnění a téměř neohraničenou časovou dotaci, fungují jako určité „molo“, vazník, ve kterém se potkávají výslednice vlivů okolního světa a vlastních reakcí na ně.
Tím se jistým způsobem dostáváme k zrcadlící se filozofii každodennosti, která se v tvorbě zpřítomňuje prostřednictvím předmětů denní potřeby. Stůl a koberec jsou svrchovanými reprezentanty, ve kterých se střetává textilie v podobě výšivky a tkaní. U obou těchto sérií navíc převládá systém a řád. Jak ve vizualitě výšivky na stolech, tak v případě koberců už v jejich podstatě vzniku. Řád je o systému. Pochopení systému (v obecné rovině) je obvykle možné dvěma způsoby. Buď jde o nalezení kódu, na kterém je daný systém založený, nebo se stanete sami autorem systému, jehož jste součástí. Ono samotné nalézání kódů je podstatou a smyslem existence nejen v tvůrčím procesu. Určité vědomé a kontrolované odevzdání se systému, myšleno přísně v tvůrčím procesu, může být prostředkem k vlastnímu „umístění“. Nalezení pozice, prostoru, frekvence. Ukotvení se řekněme v „základním nastavení“, kde se nachází autochtonní prostor pro základní otázky, předpoklady, a kde lze zároveň zpochybnit, nebo naopak potvrdit zažité a vyřčené.
Karíma Al-Mukhtarová kombinací obsahu, formy a výše zmíněného komplexního přístupu k procesu tvorby transformuje do materiálu-těla „své“ červené nitě její dávné rčení, které praví, že právě tato textilie spojuje zdánlivě nespojitelné, a dává tak spojovanému nový význam napříč časovými rovinami. Naprosto automaticky, lehce, s pokorou a často podle autentických prvotních předpokladů.