Skupinová výstava
„Dětství! Nevinné dětství! V tomhle pokoji jsem spávala, tady tudy jsem viděla do sadu, a štěstí se probouzelo zároveň se mnou, každé ráno, a sad byl tenkrát právě takový, vůbec se nezměnil.“
Anton Pavlovič Čechov, Višňový sad
Letos se urodilo hodně borůvek. Ostatně jako všeho ovoce. Byl dobrý rok. Co když se urodí hodně ovoce? Sušíme ho, zavařujeme, nakládáme, mrazíme? Nebo to už neumíme, podobně jako to zapomněly postavy z Čechovovy hry? Ruský dramatik na počátku 20. století umístil višňový sad mezi zanikající symboly světa. V době, kdy Čechov divadelní hru psal, procházel svět velkými technologickými a společenskými změnami. A jako dnes, i tehdy rezonovaly otázky, zda by starý svět, jak ho známe, neměl být raději zachován nebo od základů změněn. Vilma Leino, mladá finská umělkyně žijící v Berlíně, se z přepjatých interiérů a městského prostředí, které jsou pro její tvorbu typické, tentokrát přesunula do krajiny. Místo višní zvolila jako symbol pro změny borůvky. Ale drama přetrvává. Fotografický cyklus Blueberry Fields zneklidňuje diváky kontrastem mezi nehostinnou krajinou a bytostmi, které na první pohled mezi skály, odolné traviny a na mořské pobřeží nepatří. Propojení lidského a rostlinného světa je ztvárněno mnohočetným fotografickým autoportrétem, který je pro autorku typický. Navíc tentokrát využívá komplexní kostým, který jí umožňuje vžít se do mezidruhového uvažování. Modré postavy působí, jako by byly do prostředí nedobrovolně vysazeny s úkolem kolonizovat prostor a zároveň nuceny žít pospolu. V této metafoře můžeme přemýšlet o samotě, o přijímání sebe sama, o nutnosti udržování mezilidských vztahů a o budování a narušování komunity.
Borůvky osidlují nehostinnou krajinu. Silikátové i vápnité skály, vrchoviště, horské a smilkové trávníky, doma jsou však mezi kosodřevinami, v borech, smrčinách a doubravách. Mají rady kyselou, málo výživnou, humózní a nepříliš suchou půdu. Však taky pocházejí z rodu Ericales – vřesovcotvarých. Aby se na keříku urodily bobule, musí se opilovat dvě rostliny. Jinak nebudou plodit. Jeden borůvkový keříček je bez druhého neplodný. Samota je na borůvkách znát. Jsou skleslé, smutné, bezradné. Když jsou však pospolu různé druhy borůvek, jejich bobule jsou větší a četnější. Monokultura jim nesvědčí. Stresovým podmínkám se přizpůsobují poměrně dobře. Piercovou metodou bylo stanoveno, že jejích stres skóre je 63,7 %.