OOZE

Obraz malé velké dívky trochu netečně zaplavuje okolní prostor. Ruce, které uchopují nebo pouští, jsou jako můry tetelící se v bílém světle. Jemné, ale intenzivní, někdy až nostalgické kresby zachycují postavy často bez jasného pozadí. Stojí mimo čas a prostor, neodbytně působí spíše jako blednoucí vzpomínky. Je v nich mnohdy i něco teskného, což je snad důsledkem toho, z jakých zdrojů umělkyně čerpá – ať už z fotek pohřešovaných lotyšských dětí (série I miss you), nebo z rodinného archivu, který zachycuje nenávratně zašlé okamžiky. Sama Laimdota Malle říká, že ji zajímají prvky s chybějícími informacemi a subjektivní rekonstrukce reality. Odtud její fascinace fotografiemi, jejichž význam a obsah je dnes možné nově utvářet, nebo práce s odlitky něčeho, co bylo – ať už je to pohyb nebo třeba kůra. Tématem instalace pojmenované OOZE tedy není jen mizení a rozpad, paměť a minulost. Je jím především působení času, a také lidskápředstavivost, jak naznačují nedořečené příběhy, fantaskní namodralé barevné tóny i některé těžko identifikovatelné objekty.

Otisk člověka zůstává v práci Laimdoty Malle přítomen, ačkoli už je to bytost spíše emoční než racionální, splývající spíše než vládnoucí. Vyzývá k otázkám po tom, jak vlastně zpracováváme a transformujeme vzpomínky, jak se vypořádáváme s různými životními prožitky, zkušenostmi a překážkami. V tomto intimním, tajuplném, zraňujícím světě se objevují děti, ženy či zvířata. Malle zde nechává ze zšeřelé scény vystoupit příznačný narativ: pohádkový, snový, iracionální… Vlastním způsobem tak reaguje na aktuální oblibu návratů do dětství či na hledání alternativ v nespoutané přírodě (ostatně sama umělkyně dříve jeden ze svých projektů zavěsila přímo na stromy v lese). Tím vším se OOZE řadí do současného uměleckého kontextu, kde čím dál větší prostor dostávají „ti ostatní“ a „ti na okraji“, stejně jako environmentální témata a snahy po opuštění antropocentrické nadřazenosti.

Ať se jedná o parafín, želatinu nebo obyčejný papír, charakter zvolených materiálů je podstatný pro vyznění celé instalace. Materiálem se přitom pro umělkyni stává rovněž světlo, tma nebo prostor. Společně dávají vzniknout efektům levitující lehkosti či průsvitnosti, křehkosti či pomíjivosti. Laimdota Malle se jako mnozí další dnes vrací k ruční práci a experimentům s materiály. V jejím případě se ovšem nejedná o snahu materiál zcela ovládnout a formovat dle předem daných představ. Připouští náhodu a vůli samotné hmoty zasáhnout do procesu, a potažmo tak i do podoby výsledného díla.

Text: Kristýna Péčová

Laimdota Malle je umělkyně pocházející a působící v Lotyšsku. Pracuje napříč různými médii a materiály s cílem vytvářet díla, která zpochybňují významy kolektivních a osobních zkušeností. Instalaci OOZE, jež vznikla v roce 2020, představila například v kulturním centru v Klaipedě (Litva) nebo v divadle Jūras vārti ve Ventspils (Lotyšsko). Po tradiční bílé galerii a divadelním pódiu se tak její dílo ocitá v charakteristických syrových i monumentálních prostorách Pragovka Gallery, které si nově rozděluje a zároveň v nich získává další snovou dimenzi.