Odpovím ti zítra

Pragovka Gallery uvádí v prostoru The White Room výstavu Adély Kostkanové, Lucie Kultové a Veroniky Nemejovské „Odpovím ti zítra“. Trojice mladých generačně spřízněných umělkyň ve své společné výstavní prezentaci připravené speciálně pro prostor galerie konfrontuje tři osobité tvůrčí pozice, jejichž společným jmenovatelem je usilovné subjektivně vyhraněné hledání možností sdělení prostřednictvím média malby. Všechny tři prezentované malířky vnímají obraz a malbu jako svrchovaně otevřenou formu. Mnohovrstevnaté autoreflexivní studium komplikovaných sociálních a psychologických aspektů prožívané každodennosti se odehrává v širokém spektru autorských přístupů, počínaje „tradiční“ veristickou zobrazivostí ve vybraných pracích Veroniky Nemejovské, až po experimentální hry na hraně samotné podstaty malířského média, které v různých podobách najdeme u všech třech prezentovaných autorek. Vše vyúsťuje v záměrně nejednoznačnou a nedořečenou výpověď o světě, který autorky bezprostředně obklopuje. Tvůrčí snažení Adély, Lucie a Veroniky je neseno spíše v duchu obezřetného a citlivého hledání a zkoumání svého okolí než normativního manifestačního sdělování vlastních neotřesitelných ideologických postojů. Charakteristickými prvky práce všech tří umělkyň jsou opakovaně se vyskytující motivy destrukce a rozkladu, které jsou následovány pokusy o zpětnou rekonstrukci či vytvoření nové formální i obsahové struktury.

Adéla Kostkanová (nar. 1986) vystudovala ateliér Intermediální konfrontace na UMPRUM pod vedením pedagogů Jiřího Davida a Milana Saláka. Během studií absolvovala také stáž na Akademii výtvarných umění v ateliéru Nová Média Anny Daučíkové, dále na UMPRUM v ateliéru hostujících pedagogů – jeden semestr pod vedením Davida Majkloviče, druhý pod vedením Niny Beier. Adéla Kostkanová přistupuje často k produkci vizuálních děl „sochařským“ způsobem a vytváří artefakty na pomezí malby a reliéfu. Má sugestivní potřebu destruovat stávající obrazy a dávat jim „nový rozměr“. Často odvážně kombinuje nejrůznější experimentální techniky. Její pozornost se v současné době upírá na grafitti, které je pro ni bohatým zdrojem materiálu, jejž následně v ateliéru přetváří do nových forem i významů. Vzniklé obrazy pohybující se volně mezi formalistickou abstrakcí a silně stylizovanou figurou jsou (řečeno s autorkou) „paměťovým záznamem“, reflexí každodenní reality. Pro prezentaci v The White Room vytvořila Adéla rozměrnou muzeálně-archeologickou site specific instalaci (monumentální puzzle), u které se pokusila o volně pojatou zpětnou „rekonstrukci“ a „reinterpretaci“ několika vybraných apropriovaných grafitti pieců, jejichž fragmenty v předešlých dnech naloupala ve vrstvách zaschlých barev na různých writery vyhledávaných ilegálních i legálních pražských lokalitách. Transformované obrazy z několika odlehlých grafitti zón se tak ocitají v nové konstelaci na jedné „nekonečné“ kontinuální stěně uprostřed prostoru galerie.

Lucie Kultová (nar. 1992) navštěvovala ateliér Malba na pražské UMPRUM pod vedením Jiřího Černického, Marka Meduny a později Michala Novotného. Byla na stážích na volné katedře UMPRUM u Jiřího Davida a Milana Saláka, dále také u Slávy Sobotovičové a Marie de Brugerolle, na AVU u Vladimíra Skrepla a Jana Šerýcha a vyzkoušela si také studium na univerzitě v Edinburghu.

Pro Lucii Kultovou je vyjadřovacím prostředkem plátno a rám ve své fyzické podstatě. Také pro ni je často klíčovým pracovním postupem destrukce a následná zpětná „rekonstrukce“. V režii Lucie Kultové bývá obraz prořezán, jeho související části dislokovány, spojeny s dalšími obrazy do prostorových konstelací umožňující průhledy a vzájemné vizuální komunikace a konfrontace jednotlivých pláten. Destrukce zde v plné míře funguje jako šance pro opětovnou rezurekci, jejím prostřednictvím vznikají nové prostory i obsahy. Zdrojempro obrazy a instalace Lucie Kultové jsou existenciální a intimní momenty a intenzivně osobní těžko zprostředkovatelné zkušenosti. Autorka abstraktní formou s příležitostnými konkrétními prvky odkazuje k lidské pudovosti. Skrze malbu hledá logiku, kterou v následující moment popírá.

Od roku 2020 se Lucie Kultová rozhodla programově vyhýbat mediální spektakularizaci svých uměleckých děl. Proto striktně odmítá dokumentovat vlastní umělecké výtvory prostřednictvím fotografie. Divák je může spatřit pouze „naživo“. Prosíme proto návštěvníky galerie, aby toto přání autorky respektovali a díla Lucie Kultové nefotografovali.

Veronika Nemejovská (nar. 1986) je absolventkou ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida a Milana Saláka na UMPRUM. Ze tří vystavených autorek je to právě ona, kdo reprezentuje nejvíce tradiční a v dobrém smyslu slova „konzervativní“ přístup k médiu obrazu. Ve své tvorbě se soustředí primárně na figurativní motivy, které zprostředkovává formou hladké veristické malby. Pro své obrazy čerpá inspiraci z prostoru mezi bděním a sněním – území, kde se potkává vědomé s nevědomým. V prezentované sérii významově mnohovrstevnatých a nejednoznačných obrazů pracuje Veronika Nemejovská s prvky iluze, ale také s ironií a humorem. Ve velkoformátových malbách se opakovaně objevuje motiv roztržené hliníkové fólie (respektive obalu od čokolády) která je pomyslným předělem mezi realitou a… snem, fikcí, simulací, potlačenou touhou? Hliníková fólie se kromě maleb objevuje na výstavě i ve fyzické podobě, kdy s tímto blyštivým materiálem Veronika zdůrazňuje vybraný architektonický prvek v prostoru galerie či obaluje (ochraňuje) drobné čokoládové monochromy.

Všechny tři autorky se tak pokoušejí hravým a významově nezatíženým způsobem překonávat na různých formálních rovinách omezující limity dvojrozměrnosti klasického obrazu – v uvolněném a obohacujícím vzájemném dialogu tří vyhraněných osobností.

Jedním z východisek společné prezentace Adély Kostkanové, Lucie Kultové a Veroniky Nemejovské je bezesporu vzájemný blízký přátelský vztah, který se zrodil během společných studií na pražské UMPRUM. V jistém smyslu lze tedy hovořit o jakési „generační výpovědi“ prezentovaných mladých malířek.