Projekt Kolbenspace demonstruje místo neutuchající tepající síly, ve kterém Terezie Kusbach Kolářová již několik let tvoří. Více než jiné objekty má právě tento výrazně rozdílný vnitřní a vnější svět. Historická budova bývalé továrny nese hluboké otisky minulosti, které poskytují pocit uspokojení, klidu a soustředěni. V kontrastu s tímto interním klidem se projevuje okolní zástavba, která nezadržitelně zarůstá a mění se. Do prázdných míst se pomalu vkrádá nově rostoucí architektura. A s touto skutečností se tíživě blíží i do vnitřního prostoru. Vše se v rychlém spádu dynamicky proměňuje, roste.
Terezie Kusbach Kolářová ve svém díle zachycuje nejen jistá tajemství a nadpřirozenou jedinečnou krásu tohoto místa, ale prostřednictvím svých děl demonstruje i ono prorůstání přírody, kořenů, které chtějí prostor jakoby pohltit, obejmout. Její práce tak nejsou jen prostým kopírováním stávajících stavů či snad proměny a zániku historické architektury. Ale poukazují i na to, že v dnešním globalizovaném světě se společenský vývoj stává stále více proměnlivým a komplexním procesem. Hlavním cílem každé společnosti je dosáhnout stabilního a udržitelného růstu, který přispívá ke zlepšování životní úrovně obyvatel a zajišťuje dlouhodobou prosperitu země. V tomto kontextu se koncepty růstu a nerůstu stávají klíčovými prvky, které je třeba pochopit a analyzovat, abychom mohli navrhnout efektivní mechanismy a strategie pro dosažení těchto cílů a zároveň minimalizovat jejich možné negativní dopady.
Projekt Kolbenspace se zaměřuje na zkoumání dynamiky těchto konceptů a jejich vzájemných vztahů s důrazem na současné výzvy a možnosti tohoto prostoru. Růst/ půst/ růst/ nerůst tak představuje fenomén, který se týká dynamiky rozvoje a změn v rámci nejen přírodních a sociálních systémů, ale i našich vnitřních myšlenek a stavů. Na jedné straně se jedná o růst, který přináší pozitivní důsledky, jako je zvýšení životní úrovně, rozvoj technologií a zlepšení infrastruktury. Na druhé straně se jedná o nerůst, který může být spojen s nevratnými zásahy, jako je zvýšená nerovnost, environmentální degradace a ztráta historických prvků. Umělkyně svou vizí předkládá důraz na udržitelný rozvoj a harmonii mezi různými aspekty růstu a nerůstu. Umělecký cyklus je však především demonstrací naděje – vize, že každý růst může vést k něčemu novému/pozitivnímu.