Jak mluvit s oblačníky

Skupinová výstava Jak mluvit s oblačníky se zaměřuje na vodu v kontextu klimatických změn. Ve slovanské mytologii představovaly oblačníky (pl. płanetnicy, cz. oblačníky) bytosti zodpovědné za atmosférické jevy, zejména déšť a bouře. V dnešní době, kdy se meteorologické anomálie staly novou normou a klimatická krize se projevuje v podobě opakovaných povodní a sucha, lidé pociťují stále větší potřebu ovládat přírodu.

Spásu vidíme v technologiích a pokroku, v něž věříme stejně slepě, jako jsme kdysi věřili, že nad počasím mají kontrolu nadpřirozené bytosti. Počasí, které se projevuje nezávisle na potřebách a rozmarech lidstva, bylo od počátku věků objektem zájmu náboženství a rituálů. Vyjednávání s bohy a démony prostřednictvím tanců, zaklínadel a modliteb za slunce nebo déšť nakonec nahradily technologické experimenty. Po staletí lidstvo zkoumalo meze a možnosti ovlivňování atmosférických podmínek.

Příkladem takových pokusů je dělo proti kroupám, jehož použití sahá až do roku 1895. Střelba do mraků se přitom v Evropě praktikovala již ve 14. století. Obdobné pokusy vycházely z přesvědčení, že počasí lze změnit zvukem. Nadšení z možností nových technologií ovlivňovat počasí vedlo v 19. století k masové výrobě takových děl a k četným vědeckým konferencím. K největšímu současnému rozvoji výzkumu v oblasti vyvolávání deště pomocí rozprašování mraků dochází především ve Spojených arabských emirátech a v Číně.

Tamější totalitní vlády tyto postupy využívají jako propagandu k „zahánění“ mraků během projevů svých vůdců. Soukromé společnosti kanóny proti krupobití zase prodávají jako nejlepší způsob ochrany úrody nebo skleníků – a to navzdory skutečnosti, že se jejich účinnost nikdy vědecky neprokázala a vyvolávání srážek se osvědčilo pouze ve speciálních laboratorních podmínkách. Mnoho výzkumů na druhou stranu ukázalo, že skutečně velký vliv na srážky (zejména ve vnitrozemí) mají spíše stovky kilometrů lesů a mokřadů, nikoli speciální technologie, jejichž účinnost zůstává sporná. Dnes už nikdo nevěří v sílu oblačníků nebo jiných nadpřirozených bytostí.

Nemáme s čím vyjednávat, přesto stále doufáme v zázrak a jsme přesvědčeni, že se „všechno nějak vyřeší“. Výstava si klade za cíl upozornit na propojenost jevů a připomenout, že koloběh vody na Zemi je složitý systém a jakékoli zásahy do něj vyvolávají řetězec mnohdy nepředvídatelných důsledků. Autorstvo se zabývá otázkami jako tání ledovců, přístup k pitné vodě, ovlivňování počasí a sociální problémy (nerovnost, kriminalita, korupce), které s vodou souvisejí. Jejich díla přesvědčivě ukazují, že ke klimatické krizi nemůžeme přistupovat s odstupem a spoléhat se výhradně na technologický pokrok, který nás před suchy a hurikány snad jednou zachrání. Ve skutečnosti totiž musíme změnit náš extraktivní přístup ekonomického růstu za každou cenu. Celá situace má však i druhou stranu mince: ne vše, co se připisuje klimatické krizi, s ní přímo souvisí.

Klimatická katastrofa se stala pohodlným alibi, zástěrkou pro průmysl a podnikání, aby mohly pokračovat v ničení životního prostředí. Škody způsobené těžbou surovin se připisují klimatickým změnám. Například nízká hladina vody v polské Visle úzce souvisí s masivním odběrem písku z koryta řeky. Přívalové povodně – jako ty z roku 2024, které zasáhly Olomoucký kraj – jsou způsobeny kácením lesů (zejména v horských oblastech) a rozšířenou betonovou mánií.

Zvýšenou slanost řek zavinily důlní haldy a některá jezera (například jezero Ostrowskie u osady Przyjezierze v Polsku) vyschla jako přímý důsledek nedaleké povrchové těžby. Výstava Jak mluvit s oblačníky byla poprvé představena pod polským názvem Jak rozmawiać z płanetnikami ve dnech 13. 9. až 10. 11. 2024 v SIC! BWA Wrocław. Současná výstava je jejím druhým pokračováním s novými uměleckými díly a časovým i prostorovým kontextem.