Mai a Kateřina Adamová Linhartová
„Dějiny jsou předmětem struktury, jejímž místem není homogenní, prázdný čas, ale čas naplněný přítomnou současností.“
– Walter Benjamin, “Theses On The Philosophy Of History,” v Illuminations, ed. Hannah Arendt, překl. Harry Zohn, str.261.
Výstava Embracing Flux vstupuje do dialogu o tématech spojených s „growth” a „degrowth“, zkoumá je optikou současného umění a podněcuje konverzaci o zpochybňování konvenčních narativů. Spektrum umělectva ze střední a východní Evropy vede tvůrčí dialog inspirovaný dílem „De-Kon-Strukcja Krzywej Wieży II“ (1995), které vytvořila legendární polská umělkyně Maria Pinińska-Bereś (1931–1999),která byla známá hlubokým zkoumáním ženskosti a identity. Ve své práci se soustředila na tvorbu s textilem a běžnými materiály. Její zaměření na zkoumání fragmentů a toho, co je mezi nimi, silně rezonuje s pracovními postupy zúčastněného umělectva.
Umění je ze své podstaty osobní, odráží lidskou neschopnost dosáhnout neudržitelného růstu. Člověk vyhoří, když přecení své schopnosti. Chceme-li se zamyslet nad “degrowth”, musíme se vrátit ještě hlouběji k osobnímu. Pravé já (“True Self”) funguje jako zrcadlo toho, co je. Výstava Embracing Flux provokuje k zamyšlení nad tím, jak společenský růst často probíhá na úkor osobního a životního zdraví. Tato skupinová expozice, tak svým zaměřením na (osobní) “degrowth” vybízí k přehodnocení toho, co znamená žít ve světě, kde jsou naše (osobní) zdroje omezené.
Umělecká díla, která vidíte, vycházejí z hlubokého pochopení, že jedinec není odpověď. Nabízejí alternativní metody, někdy zjevné, jindy méně. Zaměřují se na křehkost, odolnost a holistický vztah k přírodě a materiálům. Na první pohled se může zdát, že jsou plné nicoty a postrádají smysl pro angažovanost. Při bližším pohledu však nabízejí nové vize vyváženější a promyšlenější budoucnosti a vybízejí diváctvo, aby přehodnotilo svůj vztah k práci, spotřebě a planetě. Jejich „planost“ je způsobem kritiky stávajících postupů.