Deep Time Walk

Deep time, tedy hluboký čas, je původně geologický termín, odkazující ke změně perspektivy, která bere v úvahu stáří našeho vesmíru a jeho vývoj. Ten začal přibližně před 13,8 miliardami let. Pokud bychom si měli představit proces vzniku vesmíru v časovém průběhu jednoho roku, tedy s velkým třeskem 1. ledna, pak ke vzniku Země došlo v září, nejstarší známé horniny a zkameněliny vznikly v říjnu a lidé se objevili 31. prosince. Geologií formované myšlení – někdy se mluví o geologickém obratu – nám pomáhá představit si nejen naši minulost, ale i možný budoucí vývoj. Odlišný čas vesmíru proměňuje náš smysl pro časové a prostorové ukotvení, umožňuje napojení na měřítko geologických sil tvarujících naši planetu. Na jednu stranu klade antropocén člověka opět do centra pozornosti coby významnou geologickou sílu, na druhou stranu jsou dějiny poznávání vesmíru spíše dějinami ztrácení našeho pocitu privilegovanosti. Hluboký čas vnímání nás staví do role jednoho z vedlejších produktů celého procesu.

Deep Time Walk, tedy procházka hlubokým časem, je název metody používané k prožívání hloubky historie v pohybu. Pohyb výstavou by měl navodit imaginaci hlubokého času, odlišné vnímání, uvědomění si proměnlivosti geologických procesů a jejich provázanosti s naším životem. Východiskem děl jsou prožitky pohybu a reflexe krajiny, jiný způsob zakoušení času pomocí technologie, napojení na čas oceánu, střet lidských a mimolidských jevů, proměnlivost hmoty. Díla pracují s chvějícími se okraji, do sebe zavinutým, hlubokým časem geologie, s cestou jako návratem a prohlubujícím se poznáním. Učí se od kamenů, pohybů země a planetární soustavy, která navzdory zdání není neměnná. Galaxie se od sebe neustále vzdalují, expanze viditelného vesmíru se zrychluje, v neustálém pohybu je vnitřek naší Země, jejíž pohyby jsou s těmi našimi úzce provázané.

Základ souboru maleb Jana Pražana vznikl v průběhu procházky v dubnu letošního roku, kdy se autor na několikadenní cestě z Jeseníků do Orlických hor snažil napojit na vesmírný čas. S geologickou krajinomalbou, kde jsou prvotní zážitky přetavené v průběhu procesu malby, volně souvisejí úryvky z cestovního deníku. Katarína Poliačiková se zabývá změnami naší perspektivy v čase. V díle Trembling Edges (Chvějící se okraje) pracuje s příběhem imaginární sběračky keramických střepů, „archeoložky vody“, uvažující o protikladech mezi pevným a tekutým, vztahem mezi řekou, mořem a vlivem času. Jak vnímají čas anorganické materiály a v jakém vztahu je jejich čas k tomu lidskému? Soubor svícnů Jimeny Mendozy může odkazovat ke zrození vesmíru, prvotnímu oddělení světla od temnoty, k naší závislosti na slunečním svitu a změnám přicházejícím s umělým osvětlením. Většina viditelné hmoty vesmíru je soustředěna ve hvězdách. Existují hvězdy pětmilionkrát jasnější než Slunce, ale i takové, jejichž zářivost se přirovnává k jasnosti svíčky hořící na Měsíci a pozorované ze Země. Keramika je anorganický materiál země, který svůj tvar dostává vypálením v peci za vysokých teplot; původně se ovšem hlína sušila na slunci. Červenočerný geometrický vzor malby lze číst jako odkaz k cyklickému času, ale i k limitům poznání založeného na výpočtech. Pozorování cykličnosti, periodičnosti úkazů na obloze, pohybů Slunce, Měsíce a planet formovalo první poznatky o vesmíru a první vnímání času. Michal Kindernay využívá technologii pro zprostředkování fenoménů, které jsou našemu vnímání jinak nepřístupné. Jsou záznamem dlouhodobého pozorování a odhalují různé časové dimenze a s nimi související atmosférické procesy. Cyklus Weather tvoří tři roky záznamů střídání dne a noci.

Součástí výstavy je geologická muzejní intervence. Horniny, minerály a zkameněliny vypráví příběh zrodu vesmíru, Země, ale i konkrétní lokality i člověka, který jej nalezl a umístil do muzea, kde se stávají na nějakou dobu součástí lidské historie. Minerály a zkameněliny v sobě mají zaznamenanou historii Země od jejích počátků, včetně rozmanitých geologických a lidských disturbancí. Jsou našim průvodci hlubokým časem. Výstava vznikla ve spolupráci s Městským muzeem Chotěboř.

Jimena Mendoza je mexická umělkyně žijící v Praze. Její zájmy zahrnují užitá umění, řemeslo a design; pracuje především s keramikou, sklem, kresbou a koláží, které kombinuje do spletitých instalací. Její projekty pronikají nezápadní a před-kolumbijské ikonografie, jež se dotýkají některých zobrazení bývalé východní Evropy. Nyní pracuje na projektu, který sleduje použití tradičního textilu. Je členkou Sistema de Creadores de Arte v Mexiku.

Některé z jejích výstav: 2023 Cuerpo III, Berlínskej Model; 2022 Shirt Skirt Skin Kin, Kurzor, Praha; 2021, Monoliths, The Yard, Colorado, USA; 2020 Linea, Svit, Praha.

Katarína Poliačiková je vizuální umělkyně a spisovatelka žijící na Slovensku. Ve své praxi splétá fotografii, video, performanci a text, a navrhuje tak nové způsoby vyprávění. Zajímá ji čas a paměť, mísení osobních a vědeckých narativů; přivádí do vzájemného dialogu intimní s univerzálním. Věří, že vyprávění je nejstarším a nejpronikavějším způsobem propojení s ostatními i s námi samotnými. Umění vnímá jako nádobu pro kultivaci hluboké pozornosti, zvědavosti a empatie.

Své dílo vystavovala v různých částech Evropy stejně jako v New Yorku, zúčastnila se četných rezidenčních programů. V roce 2019 vytvořila samostatnou výstavu Souvenirs of Fire v Muzeu přírodní historie a vědy v Lisabonu. Jednu z jejích posledních publikací, nazvanou DAY a propojující fotografie a eseje, si objednala Galéria mesta Bratislavy u příležitosti svého šedesátiletého výročí. Od roku 2011 ji zastupuje Jiří Švestka Gallery.

Michal Kindernay je intermediální umělec, kurátor a performer. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje environmentální problematiku. Jeho práce zahrnují videoperformance a interaktivní instalace, intermediální a dokumentární projekty, hudební zvukové kompozice a divadelní spolupráce. Je jedním ze zakladatelů umělecké neziskové organizace yo-yo, iniciátorem projektu RurArtMap. Působí také jako pedagog v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze a na Prague City University. Jako organizátor nebo umělec se podílel na mnoha mezinárodních projektech.

Jan Pražan je malíř a příležitostný pedagog. V letech 2006– 2012 vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně (ateliér malířství 2 Martina Mainera). V roce 2008 absolvoval stáž ve Španělsku (Cuenca), v roce 2016 pobýval na rezidenčním pobytu v Indii (Meghalaya). Zabývá se také arteterapií. V obrazech zpracovává mimo jiné inspirace z přírody, cest a ze studia umění a spirituality jihoamerických kmenů či východních filozofií. V posledních letech jsou jeho díla ovlivněná kosmologií. Pracuje s vizí živého, propojeného vesmíru, který má podobu nepřetržitého kontinua, v němž je vše v neustálé proměně.

Samostatně v poslední době vystavoval: MLHAHMLA (se Samuelem Paučem), Kuks, 2023; SciArt, Galerie Makráč, Praha a Leibniz Institute Drážďany, 2022; Jan Pražan / Tančírna Rychlebské hory, 2020; Zdroj (host Dominik Strouhal), GalerieAlternativa OGV Jihlava (kurátor Jiří Zemánek), 2018. Účastni se skupinových výstav: Umělci a poutníci, galerie CoCo, Dobrš (kurátor Jiří Zemánek), 2023; Ghostwriter / Věčný návrat téhož, Art division team, galerie FONS Pardubice, 2022 či Bytost, OFF Format, Brno, 2021.

Lenka Dolanová je historička umění a kurátorka; působila jako výtvarná kritička, mimo jiné v kulturním čtrnáctideníku A2. V Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě založila zvukovou galerii IGLOO. Je členkou spolku Vašulka Kitchen Brno a kurátorkou Domu umění města Brna a Městského muzea Chotěboř. Zabývá se především prolínáním současného umění, nových médií a ekologie a kulturním děním v regionech. Je iniciátorkou mapy venkovských a periferních kulturních iniciativ RurArtMap. K jejím nejnovějším publikacím patří Nejedna rodina: Jirousovi, Padrtovi, Ságlovi (Nadační fond 8smička, 2020), A Dialogue with the Demons of the Tools: Steina and Woody Vašulka (Vašulka Kitchen Brno, 2021), Kočka v nás. Sochař a hudebník Libor Krejcar (Argo, 2023) a Zdenek Rykr v Chotěboři (CEKUS Chotěboř, 2023).