Marsův index pravděpodobnosti

Marsův index neurčitosti:
Cokoliv, co se může stát, stane se + Cokoliv, co se nemůže stát, stane se
= Nic není nikdy úplně v klidu
Samostatná výstava Vladimíra Merty neVladimír Mertasoucí autorský název Marsův index neurčitosti je paradoxně, po jeho více než třinácti letech koexistence ve Vysočanské Pragovce, první sólová. Jakožto životně nejzkušenější resident Pragovky si musel na svůj debut v Pragovka Gallery počkat. Vyplatilo se.

Vladimír Merta je velmi všestranný intermediální autor, který pracuje v uzavřených cyklech, které poctivě a velmi citlivě buduje na fundamentálních výtvarných základech, jež sofistikovaně posouvá směrem k současnosti. Prezentované obrazové cykly Velký energetický skandál a Původ mimozemský jsou vyvrcholením jeho práce z posledních let, které dozrávaly postupně v jeho ateliéru na Pragovce. Zatímco Původ mimozemský (2020) je z hlediska techniky novým prostředkem v jeho výrazovém rejstříku, Velký energetický skandál (2023) je volným pokračováním cyklu Velký finanční skandál (1992), kdy začal pracoval s technikou enkaustiky.

Intermediální poloha jeho práce svou členitostí spoluvytváří obrysy generace umělců, která vstoupila na českou výtvarnou scénu kolem poloviny osmdesátých let. V té době autor realizuje landartové projekty v krajině a pořizuje fotografickou dokumentaci Něco se stalo (1981), Přerušený proces (1982) a mnohé jiné. Hlína a dřevo byly základní matriály těchto prací, pomocí nichž zkoumal autor pohyb v čase. Vyústěním tohoto období byla ve své době velmi odvážná výstava ve výstavní síni Na půdě v Českém Těšíně v roce 1984. Později na tyto práce navázal cyklem Obrazy malované větrem, které dále rozvíjel i v novém miléniu. V devadesátých letech se věnoval asamblážovým obrazům, objektům a instalacím, které měli výrazný konceptuální akcent. Propojoval přírodní a civilizační symboly v kombinaci s tradičními a netradičními materiály, typickými a atypickými prvky. V dalších letech citlivě, s charakteristickým odstupem reagoval na zvyšující se tlak světa peněz a médií, již zmíněným cyklem Velký finanční skandál (1992), ale také velmi radikálními ready-made instalacemi Veřejná geometrie (1994) ve Špálově galerii v Praze, kde mimo jiné v prvním patře instaloval komplexní funkční posilovnu. Obdobně v roce 1993 na výstavě Archetypy v pražském Mánesu podroboval analýze, jak archetypy přirozeného světa, tak jejich přepisy ve světě virtuálním.

Přesto si dovolím tvrdit, že Vladimír Merta je především bytostný malíř, avšak ne v tom existenciálním zápalu, který bychom u bytostných malířů západního střihu čekali, ale spíše v poloze východní meditativní povahy, kdy musí být vše podrobeno analýze a cvičení, kde čas a zrání hrají neoddělitelnou roli, a právě v této poloze se rodí cyklické práce Vladimíra Merta. Podobně o tom píše v katalogu k výstavě Veřejná geometrie ve Špálově galerii v Praze Vlasta Čiháková-Noshiro:
„…u Vladimíra Merty mě stejně pořád fascinuje skutečnost, jak přes veškerou tu textovou energii dokáže být jeho tvorba, u vědomí všeho toho poznání, ještě hluboce malířskou.“
Vlasta Čiháková-Noshiro (z textu v katalogu k výstavě Veřejná geometrie ve Špálově galerii v Praze, 1994)

Tak jako si v devadesátých letech autor vyřizoval účty v cyklu Velký finanční skandál a reflektoval deziluzi z nově nabitého kapitalismu dříve totalitní státu, nyní se vrací souborem Velký energetický skandál, kde velmi jemně zobrazuje až na podprahové úrovni jemnohmotného těla všudy objímající energií, které je palivem tohoto světa na mnoha úrovních. Palivo zajišťuje vzplanutí (opět na mnoha úrovních, včetně milostného vzplanutí). Dojde-li palivo, hrozí vyhoření. Po vyhoření přijde vyhasnutí, po vyhasnutí vychladnutí, po vychladnutí přijde nekonečná noc. V noci přicházejí sny o Původu mimozemském. Hvězdy se rodí v lůně divokých mračen. Panspermie přeskakují jako neukázněné kvarky. Střed galaxie je vhodný pro strouhání pastelek. Černé díry z ořezků na druhém konci chrlí duhu. Pojídá ji nevěsta svlékaná červenými trpaslíky. Na třetích kalhotkách je vyšitý nápis: Gender je mrtvý, ať žije gender. Někdo pomalu zasouvá do knihovny titul Žena – věčná inspirace umění od Jarmily Blažkové z roku 1946.
Vědomí toho, že k tomu všemu vykazuje práce Vladimíra Merty také občanskou angažovanost glosující současné celospolečenské jevy, alespoň v podobě vizuální metafory a nadsázky, k čemuž mu významně sekunduje materiálové provedení, že vše, co se může stát, stane se a vše, co se nemůže stát, stane se, přičemž nic není nikdy úplně v klidu.

Vladimír Merta (*1957) je vizuální umělec, kurátor, pedagog. V roce 1983 absolvoval Ateliér malířství na Akademii výtvarných umění v Praze. Na počátku své výtvarné praxe se věnoval landartovým projektům, následně v devadesátých letech objektům, instalacím a obrazům s konceptuálním přesahem. V té době se živil také jako restaurátor. V roce 1998 založil společně s Mariánem Pallou Ateliér environmentu na brněnské FAVU, který vedl až do roku 2011. V současné době je vedoucí ateliéru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Je členem kurátorského uskupení Pragovka Gallery KOLEKTYV a dlouholetým rezidentem Pragovky, kde mimo jiné vznikly poslední obrazové cykly Původ mimozemský a Velký energický skandál. Ve svých dílech osobitě reflektuje zkušenosti z mimo výtvarných oblastí, kterým se dlouhodobě intenzivně věnuje. Jsou to přírodní vědy, archeologie, geologie nebo zvuk. Zúčastnil se řady samostatných a kolektivních výstav v ČR a v zahraničí a je zastoupen v mnohých významných státních i soukromých sbírkách.