7. 3. – 4. 4. 2024
Open Studio: 26. 3. 2024
Výstup z rezidence: 4. 4. 2024
Kurátor a autor textu: Vladimír Merta
Pro rezidenční pobyt v Pragovka Gallery na jaře 2024 si Matěj Boček vybíral z několika okruhů témat, které aktuálně tvoří zdroj jeho vizuálního jazyka. Po redukci poměrně širokého spektra a vzhledem k charakteru rezidenčního pobytu se nakonec rozhodoval mezi dvěma, pro něj podstatnými tématy. První povahy univerzální, druhé reagující na přechodný pobyt v Praze, site-specific díla.
Volba se nakonec přiklonila na stranu tématu univerzálního obsahu, už jen z důvodu omezeného času rezidence. Hlavně pak se autorovi nabízela možnost využít své dlouhodobě rozpracované materiály a podklady, které vyžadovaly finální zpracování.
Matěj Boček studoval malbu na FaVU VUT v Brně, žije a tvoří na Moravě. Tak by vypadal úvod jeho životopisu, ale ve skutečnosti je současný provoz v umění doširoka otevřený, jednak co se týká svobody ve volbě médií a stejně tak v možnostech čerpání autentických zkušeností mimo domácí prostředí, například ve formátu rezidenčních pobytů, dostupných dnes téměř neomezeně. Pro Matěje Bočka je pohyb v takto otevřeném prostoru samozřejmostí a zdá se, že si jej hodlá užívat i do budoucna.
Environmentální stres je v současné době všeobjímající, prostupující do všech civilizačních oblastí, umění nevyjímaje. Vyrovnávání se s tímto paradigmatem můžeme v projektu „Jaro, léto, podzim, konec“ identifikovat na první pohled, aniž bychom ovšem byli vtaženi do aktivistické sféry tendenční povahy. Matěj Boček své téma ohledává experimentálně, učí se osvojit si nové technologické nástroje z pohledu malíře, a v první řadě je zvědavý. Jakou roli hraje zvědavost obecně v kreativní, tvůrčí činnosti, více než tušíme.
Už v názvu díla se odráží autorův příklon k apokalyptickému lyrizmu, který je tak příznačný pro pohádkové vypravěčství, a odkaz k romantizmu. Odpovídá tomu i forma díla, jeho dynamika, rytmus, vizuální motivy, vše je tak nějak přidrženo v čase. Co tady není, to je autorský odstup, a to je v tomto případě dobře.
Výstup rezidenčního pobytu Matěje Bočka má intermediální charakter, zahrnující malířskou obraznost rozpohybovanou v čase, autorskou audio stopu, korigovanou performativní účastí autora, alespoň v případě živé prezentace, navíc je snadno dostupný jako animované dílo v prostředí internetu. Osobně, jako divák, vnímám toto dílo optimálně prezentované naživo, v galerii s performativní účastí autora.
