19. 9. – 17. 10. 2024
Open Studio: 8. 10. 2024
Výstup z rezidence: 17. 10. 2024
Kurátor a autor textu: Pavel Ticho(ň)
Magdalénu Pacákovou jsem měl tu čest poznat již před 12 lety díky svým dcerám coby roverku dívčího skautského oddílu Argyroneta na Praze 7 (později jako jeho vedoucí). Jezdilo se na šumavské hvozdy za Vimperk do divoké přírody, kde oddíl organizoval tábor v naprostém symbióze ze zdejší prostředím. Udržitelnost, ohleduplnost a samostatnost zde nebyly pouze prázdné pojmy, ale byly potvrzovány každodenními aktivitami. Jakési prorůstání do tkáně přírodní moudrosti zůstalo pevně zakořeněno i v následném vizuálním směřování Magdalény Pacákové. Tenkrát nic nenasvědčovalo tomu, že bychom se měli znovu protnout v časoprostoru pod hlavičkou Pragovka Gallery v rolích mentora a rezidentky.
Magdaléna mezitím absolvovala krátkou epizodu na ČVUT na Fakultě architektury, vystudovala bakalářské studium na Přírodovědecká fakultě Univerzity Karlovy, kde pokračuje v navazujícím magisterském studiu. Současně s tím absolvovala bakalářské studium na VŠUP v sochařském ateliéru Dominika Langa a v současné době je studentkou magisterského oboru na AVU v malířském ateliéru Roberta Šalandy.
V prostoru Pragovka Gallery (Factory) představuje autorka práce vycházející z fascinace cizopasnými rostlinami a houbami, které zkoumá v kontextu tuzemského prostředí. V rámci měsíční rezidenční stáže vytvořila uzavřený cyklus s názvem „Rostlino, kam rosteš?“, který je vyvrcholením jejího zkoumání biologických témat týkajících se růstu, obranných strategií a životních cyklů rostlin a hub.
Pacáková se ve své tvorbě zaměřuje na neukončený růst rostlin, jež nemají pevně danou formu a jejichž život je neustálým hledáním světla. Jejím cílem je vizualizovat tento cyklus prostřednictvím maleb a instalací, které reflektují nejen biologické, ale i filozofické otázky o růstu a změně. Série obrazů, která je součástí výstavy, představuje osobní imaginaci procesu růstu, místo doslovného zobrazení skutečných rostlinných struktur.
Instalace pletených tubulů z vrbového proutí, která navazuje na předchozí dílo „Červi“, funguje jako metafora neukončeného růstu. Technika košíkářství zde symbolizuje nekonečné přidávání a proměnu, čímž odráží principy mikrotubulů, klíčových struktur pro buněčné dělení a růst. Konečné formy instalace připomínají jak makroskopické, tak mikroskopické aspekty rostlinného života, které se neustále vyvíjejí.
V kontextu absolventské bakalářské práce na Přírodovědecké fakultě na Katedře botaniky se výstava „Rostlino, kam rosteš?“ stává jakousi syntézou uměleckého a vědeckého přístupu. Pacáková zkoumá spojení mezi lidským růstem a rostlinnou produkcí, čímž vytváří prostor pro reflexi o našem místě v přírodním světě.
Rezidenční výstup není pouze oslavou rostlinného života, ale také výzvou k zamyšlení o dynamice růstu a proměny jak v přírodě, tak v našich vlastních životech, a kouzlu biologických strategií.
