Objekty Giulie Cacciuttolo jsou cestovatelé v čase; artefakty naruby. Namísto toho, aby se z ních artefakty stávaly konvenčním způsobem, skrze plynutí času a vrstvení historie, objekty jsou záměrně vytvářeny tak, aby zaujaly místo památky, která existovat teprve bude – potenciálního ztělesnění kolektivní paměti. Jsou vždy nekonkrétní, neuchopitelé, jako by byly zpatreny koutkem oka či při sledování ubíhající krajiny skrze zamlžené okno vlaku. Právě díky této nejednoznačnosti si zachovávají svou autonomii: Cacciuttolo zdůrazňuje, že její díla nejsou komentářem k její vlastní historii, ale spíše pokusem o zprostředkování příběhů více jednotlivců a generací.
Na výstavě „Rituály“ autorka představuje sérii objektů citlivě a záměrně zasazených do dialogu s architekturou výstavního prostoru Pragovky. Materiály jsou ocel, hlína, dřevo, plsť, krajka, analogové fototisky – ve světě, který je stále více digitální, je praxe Giulie Cacciuttolo touhou po fyzičnosti. Zároveň je tu snaha zhmotnit nehmotné, uchovat a archivovat něco beztvarého a pomíjivého. Haptické vzpomínky nejsou “ uchovatelné“, nemůžete si přesně vybavit, jaké jsou věci na dotek – možná kvůli tomu, že chybí slova přímo určená k vyjádření haptických zážitku, možná kvůli pomíjivosti vzpomínky samotné. Pokud se však předmětu znovu dotkneme, vzpomínka se okamžitě znovu zabarvi: pískovou suchosti nepálené hlíny, křehkosti a prašnosti dřevěné větve, studeným dotekem kovu.
Instalace Giulie Cacciuttolo záměrně stírá hranice mezi nalezenými objekty, nově vytvořenými sochami a předněty každodenní potřeby, které autorka jen jemně upravuje. Výsledný dojem je jakoby z nedefinovatelného časového rámce – předměty působí povědomě, jako kdyby pocházely z jakési nedávné minulosti, která by klidně mohla být i vaše vlastní. Cacciuttolo se ve své práci klade otázku co se pamatujeme, ale také co se zapomenuto; zabývá se absencemi a mezerami v kolektivním archivu. Nejednoznačné objekty, průhledné a proměnlivé materiály lze považovat za jakési svědectví vzpomínky, která nebyla nikdy zaznamenána.
Díla Giulie Cacciuttolo však mají ještě jeden aspekt, který nás navrací k názvu samotné výstavy. Fyzická a řemeslná kvalita uměleckých děl na výstavě „Rituals“ je také pokusem o přidání formy náročné emoci. Giulia Cacciuttolo zkoumá, jak zpracováváme zármutek a ztrátu, přičemž se zamýšlí nad tradičními votivními předměty i nad osobními smutečními rituály. Ztráta je něco, pro co stěží hledají slova – v „Rituals“ Cacciuttolo jazyk zcela opoští a snaží se komunikovat prostřednictvím materiálů samotných. Předměty, vytvarované z potřeby vymýtit bolest, přebírají roli slov a přinášejí tolik potřebné odlehčení.
Giulia Cacciuttolo je výtvarná umělkyně žijící v Itálii a Velké Británii. Studovala na Akademii výtvarných umění v Římě, École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs (Paříž), Wimbledon College (Londýn) a Central Saint Martins (Londýn). Má za sebou několik skupinových i samostatných výstav v Evropě a Asii a její díla jsou součástí uměleckých sbírek ve Velké Británii, Hongkongu, Itálii a Švýcarsku.
Ve své praxi Giulia Cacciuttolo vychází ze zájmu o mechanismy a dynamiku paměti a koncept současného archivu a věnuje se zkoumání a odhalování emocionálního a mnemotechnického potenciálu objektů. Prostřednictvím sochařství, instalace a analogové fotografie zkoumá vztah mezi pamětí a objektem a mezi individuálními a kolektivními zkušenostmi.”
