16. 1. 2025—14. 2. 2025
Open studio: 28. 1. 2025
Prezentace výstupu z rezidence : 6. 2. 2025
Všichni nosíme stejné oblečení, máme doma stejný nábytek, pracujeme ve stejných kancelářských budovách nadnárodních korporací. Výrobky masové produkce se replikují v co největší kvantitě. Náš svět je čím dál víc virtuální a může se zdát dematerializovaný. Ve skutečnosti je však více než kdy v historii zatěžován extraktivistickým přístupem. Civilizace stojí na pilířích ničení a zneužívání. Donna Harraway to popisuje jako plantážocén, ve kterém dochází k přeměně heterogenních ekosystémů na druhově chudé masy. Na celé planetě probíhá proces zestejňování a homogenizace. Chybí dotek živých materiálů a chaos mnohodruhového propletence ekosystémů.
Projekt se věnuje betonovým a keramickým reliéfům. Zaměřuje se na symbolickou funkci reliéfu jako historického architektonického prvku, který býval součástí budovatelských počinů některých civilizací. Pomocí reliéfu znázorňuje proces, ve kterém je spletitý, rozrůzněný ekosystém redukován na jednodruhový materiál. Ten je následně symbolicky vztyčen jako připomínka monumentálnosti naší civilizace. Projekt se zabývá i příběhy těch, kteří během tohoto procesu nenávratně mizí. Zaniklé civilizace však přinášejí naději – ve chvílích nepozornosti zarůstají opuštěné budovy plevelem a beton praská pod sílou kořenů.
Eva Jaroňová vystudovala Fakultu Výtvarných Umění v Brně (ateliér environment). Absolvovala stáže na v LHI Reykjaviku a ve ASP Varšavě. Pohybuje se na pomezí výtvarného umění, designu a ilustrace. Své malby publikuje formou experimentálních zinů (Kudla Press, Hurikán Press), vystavuje v galeriích s přesahem k instalaci a objektu (galerie Kostka, Praha; Patyolat, Budapešť; Galeria Studio, Varšava) a také je využívá pro tvorbu textilního designu.
Témata její tvorby se pohybují od vnitřních (fobie, úzkosti), až po globální problémy (klimatická změna, utopické vize budoucnosti, feminismus). Černý humor v nich kontrastuje s jemností akvarelové malby