24. 5. – 9. 6. 2024
Open Studio: 3. 6. 2024
Výstup z rezidence: 8. 6. 2024
Kurátorka a autorka textu: Veronika Přikrylová
Hlavním motivem tvorby Daniela Nováčka, zejména pak videí ze série Rekonstrukce, kterou prezentoval v Pragovka Gallery pod názvem Rekonstrukce č. 6, je hledání štěstí v mechanizovaném, algoritmizovaném světě. Každé z videí rekonstruuje a vypráví zážitky autora či jeho blízkého okolí.
Daniel nám připomíná, že příběhy nejsou jen odrazem světa, ale také klíčem k jeho porozumění a přetváření. Vyprávění příběhů patří mezi nejběžnější formy lidské komunikace, jsou nástrojem, kterým přemýšlíme o současnosti a zároveň vytváříme vize budoucnosti. Přesto, pokud chceme příběhy používat jako nástroj umělecké tvorby, je nezbytné pochopit pravidla, kterými se řídí.
V rámci svého výstupu z rezidence uspořádal Daniel Nováček workshop nazvaný Kreativní lhaní a zamilování. Jeho cílem bylo rozvíjet imaginaci a dovednosti potřebné pro tvorbu příběhů – ať už psaných, vizuálních nebo jiných forem umění. Workshop byl rozdělen do tří částí:
1. Seznamka
Po komentované prohlídce výstavy Rekonstrukce č. 6, kde byl kladen důraz na video Rekonstrukce č. 2: Serotonin, se účastníci rozdělili do dvojic a poznávali se prostřednictvím série 36 otázek. Tyto otázky, navržené psychologem Arthurem Aronem v roce 1997, měly za cíl navodit pocit vzájemné blízkosti skrze sdílení osobních informací.
2. Kurz lhaní
Účastníci měli předem za úkol vyplnit dotazník, na jehož základě se následně zapojili do společenské hry, kde se učili vnímat příběh jako formu lži. Cílem této části bylo ukázat, že každý příběh operuje v určitém fikčním světě s vlastními pravidly, která ovlivňují jeho vyprávění. Účastníci si tak osvojili, jak využít princip “lži” k tomu, aby jejich příběhy byly poutavější.
3. Gonzo kurátorství
Na závěr workshopu každý účastník vytvořil vlastní „umělecké dílo“. Úkolem bylo najít v areálu Pragovka Gallery objekt, který není uměleckým dílem, a kolem něj vymyslet fiktivní příběh o tom, jak jej sám vytvořil. S objektem se nesmělo manipulovat, vše spočívalo ve schopnosti vyprávět příběh.
Workshop zakončila komentovaná prohlídka těchto vymyšlených děl, kde každý účastník přednesl svůj příběh a představil vlastní „umělecké dílo“.
A co nás to učí? Jaké lži jsme ochotni přijmout jako pravdivé? A co to vypovídá o naší touze věřit příběhům? Možná to, že některé lži – ty, které v nás rezonují a dávají našemu životu smysl – potřebujeme stejně jako pravdu?
